Ve dnech 16. – 20. září 2024 jsem měla jedinečnou možnost vyjet na Erasmus do své milované Francie. Stínovala jsem na škole v Brestu. Přesný název školy je „La Croix Rouge“. Je zde cca 2.000 žáků od mateřské školy po školu střední. Účastnila jsem se hodin jak dramatické výchovy, tak francouzské literatury.
Náš předmět Dramatická výchova se zde jmenuje „Theatre“. Obsah je však velmi podobný tomu našemu. Viděla jsem hodiny se žáky od 10 do 12 let. Výuka probíhala v půlených třídách v divadelním prostoru s jevištěm a přilehlým skladem rekvizit. Dvouhodinové lekce byly bez přestávky. Paní učitelku žáci oslovovali „madam“. Hlavním cílem výuky byly klasické úkoly DV – pěkné, aktivní držení těla, práce s těžištěm, improvizace (s předmětem, pantomima), hlasitá mluva, pohyb na jevišti, vnímání prostoru i partnera, … Děti – diváci byly velmi pozorné a vnímavé. Jejich energie se soustředila převážně na samotnou hru, tedy ne na vyrušování.
Velmi inspirativní byly pro mne hodiny francouzské literatury na SŠ. Šlo vždy o dvouhodinovky, bez přestávky. Žáci rozebírali s učitelem daný text, či příslušnou sbírku. Šlo o frontální výuku. Žáci neměli učebnice, jen text (sbírku) a sešity. Pozorně poslouchali výklad učitele (nebyly zde naše klasické informace o životě autora a výčet toho, co napsal). Učitel jim v průběhu hodiny kladl dosti náročné otázky. Bylo patrné, že žáci o věcech přemýšlejí, snaží se je dobře formulovat, nebyly to jejich „nabiflované“ znalosti. Vše se vztahovalo přímo k textu – název sbírky, kapitoly, struktura sbírky, témata vybraných textů, … Ve třídě (byla zde převaha kluků) vládla absolutní kázeň a soustředěnost. Myslím, že tento systém výuky literatury dá žákům do dalšího života hodně – naučí je přemýšlet, hledat v textu myšlenky a pak toto vše aplikovat na zcela jiných textech. Výběr textů zůstává na rozhodnutí příslušného učitele. On pak sestavuje maturitní otázky.
Bylo zajímavé, že žáci nikdy nepoužívali ve výuce mobily. Jiné to samozřejmě bylo o přestávkách na hřišti, na chodbách. Žáci museli třídu opustit, ta se zamkla. Vraceli se do ní až s učitelem.
Ve škole byla skvěle zařízená prostorná knihovna. Ta sloužila nejen k výuce (lavice), ale i jako respirium pro žáky, když měli volné hodiny (sedací koutky, počítače).
Velkou výhodou mého pobytu bylo ubytování ve francouzské rodině. Je to zajímavý vhled do způsobu bydlení, do francouzské kuchyně, do jejich zvyků, … Člověk se zkrátka nezbaví ani na chvilku franštiny.
Samotné město Brest je velký přístav na západním pobřeží Atlantiku, v Bretani. Je z velké části zcela nově postavené. Bombardování v roce 1944 jej téměř srovnalo se zemí. Byla zde totiž strategická německá základna. Mořské ovzduší, členité pobřeží i blízké okolí však vytváří osobitou atmosféru. Přístav, staré, byť vybydlené uličky, vojenská základna, spousta zeleně a rozkvetlých parků, oceánské muzeum, bretaňské kalvárie, ale i usměvaví a přívětiví Bretonci mi zůstanou ještě dlouho v srdci.
