Tréma je duševní stav, který vzniká před a během situace, která je pro daného jedince velmi důležitá a podstatná. Můžeme skoro mluvit o jakémsi druhu úzkosti, při níž je naše myšlení zaujaté obavami z neúspěchu. Tréma nám mnohdy dokáže velmi zásadním způsobem snížit naši výkonnost, a dokonce někdy i daný výkon znemožnit. Následné pocity viny po odeznění trémy, mají za následek zvýšení budoucího strachu z dané situace.
Pro představu: Studentka má být zkoušena z biologie. Myšlenky před zkouškou jsou: to nezvládnu, zesměšním se před celou třídou, to bude trapas! Následné pocity jsou: Úzkost, strach, tělesnými projevy jsou: červenání se, třes, zrychlený tep, obtížné dýchání. Jak se studentka následně bude chovat? Nebude schopná žádoucího projevu, selže. Může se také stát, že kantor tu hodinu zkoušet nebude, studentce se tedy uleví, neboť se zkoušení vyhnula, ale příště bude tréma o to silnější
Důležitá je práce s myšlenkami! Je dobré přesvědčování sebe sama o svých schopnostech. Musím si uvědomit, že zkoušku zvládnu, protože jsem ji zvládla již několikrát, spolužáci mi také mnohokrát pomohli, paní učitelka je empatická, má tendenci mi pomoct. V tom případě se mi tréma(úzkost) zmírní, začnu si v klidu dýchat, třes ustane, podám pak výborný výkon, neboť se na něj můžu plně koncentrovat.
Při trémě mohu tzv. Bludný kruh přerušit zaměřením se na ovlivnění tělesných pocitů. Například břišním dýcháním, kdy se pomalu nadechneme, na chvíli zadržíme dech a pomalu vydechujeme. Přitom si říkám slovíčko „jsem klidná“. Tím, že se budu koncentrovat na dech, odvedu pozornost od nepříjemných myšlenek, nebo budu sledovat své tělesné příznaky- př. dýchání, jak se zklidňuje. Trému mohu ovlivnit tak, že zmizí a v těle bude převládat příjemný klid. Následuje podání toho nejlepšího výkonu, takového, na který jsem se pečlivě připravovala. Když zažiji pocit úspěchu, posílím si tak víru ve své schopnosti. Úzkost se rozplyne a může se dostavit pocit radosti, štěstí, úleva, zklidnění tepu, dechu. Příště už bude tréma slabší, nebo nebude vůbec.
Zažiji-li neúspěch, zažiji úzkost, myšlenky, že jsem nemožná, nejhorší ze všech, jsem rudá, je mi na omdlení a dalšího zkoušení se budu obávat ještě víc.
Vyhnu-li se zkoušení, zůstane ve mně pocit ohrožení, strach ze zkoušení, který se bude postupně oslabovat, při dalším zkoušení však bude intenzivnější.
Proto je důležité se zátěžovým situacím nevyhýbat!!! Ale naopak se zátěži vystavit, jen tak úzkost oslabím.
Obecně introvertní vlastnosti, jako ostýchavost, citlivost, sklon k přemýšlení o sobě také způsobuje vznik trémy. Trému může navodit i vliv okolí – mám-li např. přednášet před zkušeným publikem, či nepříjemným učitelem.
Nebezpečné je očekávání a přemýšlení o důsledcích selhání a možných sankcí. Individuální je také odolnost vůči frustraci a stresu.
Tréma je stav napětí a strachu. Zatímco mírné napětí člověka motivuje a mobilizuje síly, tréma výkon narušuje.
Trému lze redukovat tím, že si budu vzpomínat na předchozí úspěchy, budu se soustředit na výkon, a ne na příznaky, nebudu věnovat pozornost trémě ostatních spolužáků. Pravidelným břišním dýcháním si mohu zlepšit soustředění a tím i výbavnost z paměti. Pomoci mohou i relaxační cvičení.
Velice vhodná je tzv. „STOP“ technika – v případě, že nám vytane na mysli myšlenka, která podporuje katastrofický scénář… co by mohlo kdyby – je třeba si i nahlas říci STOP! A začít se orientovat na příjemné situace. Vůbec se nezaobírat myšlenkou strachu.
Je dobré si uvědomit vlastní síly, dokázat posílit sám sebe, věřit si, že to dokážu. Nemilé je, když mám slabé jádrové přesvědčení o sobě. Rodiče na mě byli v dětství zvýšeně kritičtí, zažívala jsem ponižování. V tomto případě víra ve své schopnosti je velmi nízká a jedinec by měl vyhledat odborníka.